Přeskočit na obsah
90f790f28ae4d38f97568ef75b0f05af

Co je to „dunbarovo číslo“ a proč nemůžete mít víc než 150 přátel?

Za chvíli pochopíte, že limit kolem 150 lidí není nějaké rigorní pravidlo, ale spíš šikovné vodítko pro to, kolik mezilidských vztahů dokážeme udržet. V době sociálních sítí, kde se sbírají stovky „přátel“, to zní překvapivě rozumně: mozek i čas vyžadují svoje.

V tomhle textu projdeme původ teorie, jak vypadá její praktická podoba a co z ní vyplývá pro váš vlastní společenský život. Nebudu se opakovat, půjdeme přímo k jádru věci a dám i osobní příklad z každodenní praxe.

Původ teorie

Teorii formuloval antropolog a primatolog Robin Dunbar v 90. letech, když zjistil souvislost mezi velikostí neokortexu u primátů a typickou velikostí jejich sociálních skupin. Z těchto dat pak extrapoloval lidské možnosti a vyšlo mu číslo přibližně 150.

Tato hranice se ukázala smysluplná v různých historických a sociálních kontextech: od vesnic přes vojenské jednotky až po malé firmy. Nejde o matematický zákon, ale o empirický odhad, který odráží limity pozornosti a časové investice, jež člověk dokáže věnovat vztahům.

Vrstevnatá síť přátel

Nejsilnější vztahy tvoří malý jádrový kruh; dál se rozšiřuje několik vrstev s postupně menší intenzitou kontaktu. Typicky se uvádějí stupně: 5 lidí (nejbližší), 15, 50, zhruba 150 smysluplných kontaktů, 500 známých a kolem 1500 lidí, které rozpoznáte tváří.

Tahle hierarchie vysvětluje, proč můžete mít stovky online kontaktů, ale jen pár lidí, na které se opravdu obrátíte v nouzi. Je to kombinace časového rozvrhu, emoční energie a znalosti detailů o druhých lidech.

Praktické dopady v každodenním životě

V praxi to znamená, že kvalita vztahů často trpí, když se soustředíte jen na sbírání kontaktů. Udržování blízkého vztahu vyžaduje pravidelný kontakt a sdílení zkušeností — to zabere čas a mentální kapacitu, kterou nelze nekonečně rozdělit.

Osobně jsem si všiml, že moje opravdu blízké okruhy se pohybují v desítkách lidí. Když jsem se snažil udržovat větší počet „bližších“ kontaktů, stávalo se, že setkání byla povrchní a pocit sounáležitosti klesal.

Kritika a nuance

Někteří sociologové poukazují, že kultura, technologie nebo osobnostní typy mohou tento „limit“ posunout. Například digitální nástroje snižují náklady komunikace a umožňují častější, i když často velmi stručné interakce.

Přesto zůstává důležité rozlišovat mezi slabými vazbami (užitečné pro informace a příležitosti) a silnými vazbami (zdroj emocionální opory). Dunbarovo číslo je tedy spíš mapou než plotem — ukazuje, kde je investice smysluplná.

Jak toho využít

Místo honby za čísly je lepší vědomě třídit kontakty podle role, kterou v životě hrají. Udržujte menší skupinu blízkých, starší seznam dobrých známých a širší síť pro praktické účely. To vede k lepším vztahům a méně pocitu zahlcení.

Na závěr: hranice kolem 150 lidí vám připomíná, že lidské vztahy nejsou sběratelskou disciplínou. Jsou to závazky a zdroje, které vyžadují péči — a v tom smyslu je lepší mít méně kvalitních přátel než spoustu povrchních spojení.