Nejpodivnější české zvyky a tradice, které cizinci nechápou

Čeští obyčeje dokážou návštěvníka překvapit — některé jsou legrační, jiné trochu potměšilé, a pár jich zní skoro jako folklorní výmysl. V článku vybírám ty, které opakovaně vyvolávají zdvižené obočí u cizinců, a vysvětluju, proč tu dávají smysl.

Žiju tady dost dlouho, abych si všiml, že to, co doma bereme jako samozřejmost, může mít pro člověka zvenčí rysy rituálu. Přidávám i drobné rady, jak se v těchto situacích neztrapnit.

Pomlázka: šlehání s úsměvem

Velikonoční pomlázka je tradice, kdy chlapci a muži ozdobenými proutky lehce „vyšlehají“ dívky, aby jim přinesli zdraví a štěstí. Součástí jsou barevná vajíčka, písničky a někdy i spousta smíchu, ale pro cizince to působí hrubě.

Důležité je vědět, že jde většinou o symbolický akt a vše probíhá s přátelským duchem. V posledních letech je patrná snaha o citlivost a dohodu, takže pokud nejste jistí, stačí sledovat místní, nebo se jemně zeptat.

Svátek jmen místo všeobecného narozeninového humbuku

U nás slaví vedle narozenin také jmeniny — konkrétní den v kalendáři věnovaný vašemu jménu. V práci se to často projeví jednoduchým přáním, křehkým dortem nebo kolegou, který vám přinese kávu jako malé setkání ke gratulaci.

Cizinci občas čekají, že se bude řešit jen narozeninové velké gesto, a zmást je může, jak vážně bereme právě ten den v kalendáři. Pokud se vám někdo ozve s přáním „všechno nejlepší ke svátku“, není to chyba, ale starý zvyk.

Přípitek: oční kontakt má cenu slova

Při přípitku se v Česku zvykem je krátce zaklesnout pohled s ostatními, přiťuknout skleničkami a pak pít. Ten oční kontakt má v sobě stopu pavěry; někteří si vybaví staré rčení o „nešťastném“ následku, když se nekoukáte.

V praxi to znamená, že když dostanete skleničku, chvilku se podívejte do očí a připijte — jednoduché gesto, které vypadá slušně a zapadá mezi místní stolovací zvyky.

Lítí olova, klepání na dřevo a lidové pověry

Do kategorie kuriozit patří i rituály jako lítí olova pro hádání budoucnosti nebo běžné „klepání na dřevo“ po vyřčeném přání. Tyto praktiky přežívají hlavně na vesnici a jako selská zábava na silvestrovských oslavách.

Některé se staly spíš hrami než vážnými obřady. Když vám někdo nabídne, že vám „ukáže budoucnost“, berte to s nadhledem — jde hlavně o zážitek a společnou legraci.

• Tip pro návštěvníky: přijďte otevření a s úsměvem, malé dárky hostiteli jsou vždy vítány.
• Pozor na humor — Češi jsou často přímočarí, neberte to osobně.
• Nechte se vést situací: když si nejste jisti pravidly, kopírujte místní chování.

Tyto zvyky tvoří barevnou část české kultury. Na první pohled mohou vypadat podivně, ale většina z nich vznikla jako způsob, jak lidi sblížit a bavit. Když tomu porozumíte, místo nevěřícího úsměvu přijde zvědavost a možná i chuť se zapojit.