Deja vu: vědci konečně našli možné vysvětlení

Pocit, že právě prožíváme něco, co jsme už jednou zažili, dokáže vyrazit dech. Déjà vu je krátké, intenzivní a zanechává za sebou zvláštní otisk — zvědavost i jistou nepohodu. V posledních letech vědci udělali výrazné kroky k pochopení, proč se to děje.

Co vlastně ten pocit je

Déjà vu není vzpomínka na něco skutečně prožitého, jde o pocit falešné známosti. Okamžik se zdá být starý, i když vědomě víme, že se jedná o novou situaci. Právě to rozporuplné souznění poznání a nejistoty vědce dlouho zaujímalo.

Nové poznatky z neurověd

Souhrn současných studií ukazuje, že jádrem je „rozdvojení“ signálů v mozkových oblastech, které zpracovávají paměť a pocit známosti. Hipokampus a přilehlé oblasti v mediálním temporálním laloku mohou krátce vyslat signál známosti, aniž by se aktivoval celek vzpomínky.

U pacientů s epilepsií vedly záznamy intracerebrální EEG k objevu krátkých, lokálních výbojů v oblastech spojených s pamětí těsně před epizodou déjà vu. To podpořilo teorii, že jde o přechodnou poruchu synchronizace, ne o trvalou poruchu paměti.

Hlavní modely vysvětlení

Porucha časování signálů: vjem a jeho zpracování nejsou přesně synchonizované.
Falešná známost: systém „známosti“ se aktivuje bez konkrétní epizodické vzpomínky.
Prediktivní kódování: mozek omylem shodí novou situaci na již existující interní model.

Co z toho plyne pro každodenní život

Pro většinu lidí je déjà vu čistě běžný a neškodný úkaz. Když se ale epizody opakují často nebo jim předchází jiné neurologické příznaky, stojí za to poradit se s lékařem.

Osobně mi jednou déjà vu přišlo na mysl v tramvaji, když se mi přiblížil cizí hlas a celé to místo působilo jako scéna z filmu. Tehdy mi došlo, jak křehké a rychlé jsou mechanismy, které udrží naše „já“ soudržné.

Kam věda směřuje dál

Další kroky zahrnují přesnější snímání mozkové aktivity v reálném čase a lepší modely prediktivního zpracování. Cílem není odstranit ten pocit — spíš ho pochopit jako okno do toho, jak mozek staví realitu z drobných signálů.

Déjà vu tak už není jen mystérium; stává se nástrojem, kterým vědci zkoumají jemné ladění paměti a vědomí. Ten malý moment cizosti nám připomíná, že mozek pracuje s ohromnou složitostí — a že i malé odchylky mohou vytvořit silné dojmy.